Lovcovo jitro
Šel jsem s lovci, ač sám nejsem lovec/ Bylo mi cizí,
čím žili a co je vzrušovalo, snad jsem je někdy
i odsuzoval/ Ale bloudil jsem s nimi polem
i lesem, brodil se bahnem a šplhal po strmých
horských stezkách/ Ve sněhu, mlze, dešti
i slunci/ Čekali jsme dlouhé hodiny na vysokých
posedech i v zemních úkrytech, odpočívali
v prostých chatách a lesovnách/ Probděli jsme
noci a prospali dny/
Šel jsem s lovci po stopách zvěře/ Nemohl jsem
pochopit, jak mohou spojovat lásku k přírodě
s lovem, zabíjením/ Hledal jsem sílu, která
probudí v dnešním zhýčkaném člověku
s otupenými smysly touhu lovce a donutí ho
zaměnit pohodlí domova za strasti toulek v drsné
přírodě/
Šel jsem s lovci a stal jsem se jedním z nich/ Má
proměna je dovršena/ Jsem stejně vzrušen, když
se blíží zvěř a s ní vrcholná chvíle, kdy lovec proti
ní stojí se zbraní v ruce/ Ale mou zbraní není
lovecká puška, jen fotografický přístroj/ A zvěř,
na kterou zalícím, neklesne k zemi, ale žije novým
životem v mých fotografiích/
Sláva Štochl