Lovcovo jitro

Šel jsem s lovci, ač sám nejsem lovec/ Bylo mi cizí,

       čím žili a co je vzrušovalo, snad jsem je někdy

       i odsuzoval/ Ale bloudil jsem s nimi polem

       i lesem, brodil se bahnem a šplhal po strmých

       horských stezkách/ Ve sněhu, mlze, dešti

       i slunci/ Čekali jsme dlouhé hodiny na vysokých

       posedech i v zemních úkrytech, odpočívali

       v prostých chatách a lesovnách/ Probděli jsme

       noci a prospali dny/

Šel jsem s lovci po stopách zvěře/ Nemohl jsem

       pochopit, jak mohou spojovat lásku k přírodě

       s lovem, zabíjením/ Hledal jsem sílu, která

       probudí v dnešním zhýčkaném člověku

       s otupenými smysly touhu lovce a donutí ho

       zaměnit pohodlí domova za strasti toulek v drsné

       přírodě/

Šel jsem s lovci a stal jsem se jedním z nich/ Má

       proměna je dovršena/ Jsem stejně vzrušen, když

       se blíží zvěř a s ní vrcholná chvíle, kdy lovec proti

       ní stojí se zbraní v ruce/ Ale mou zbraní není

       lovecká puška, jen fotografický přístroj/ A zvěř,

       na kterou zalícím, neklesne k zemi, ale žije novým

       životem v mých fotografiích/

                                                  Sláva Štochl

 

Myslivost